Ekokritika je relativně nový, nicméně významný a bouřlivě se rozvíjející směr zkoumání uměleckých děl zaměřující se na vztah literatury a životního prostředí. Od svého počátečního soustředění na nebeletristická líčení přírody (tzv. nature writing) ve své druhé generaci rozšířila pozornost ke všem typům reprezentace prostředí v literatuře a v médiích obecně. Daleka toho být čistě hodnotící či dokonce ideologickou metodou, ekokritika zkoumá reprezentace vztahu přírody a kultury, reflektuje propojení environmentální a sociální tematiky a analyzuje inovativní strategie narace usilující o postižení komplexních témat. V této studii se po úvodní charakteristice a přiblížení vývoje ekokritiky zaměříme na sedm současných českých románů tematizujících environmentální témata.

Studie se zabývá postapokalyptickým románem Cormaca McCartyho Cesta a jeho filmovou adaptací. McCarthyho knihu je možné chápat jako postmoderní spor s racionalitou modernismu. Proti instrumentálnímu, rozumnému jednání staví nesmyslnost etického jednání. Studie si klade otázku, proč se jako všechny trosky minulého symbolického systému tento božský, etický princip také neproměnil do pouhé podoby fantasmatu.