Tato kolektivní monografie poprvé představuje zahraničním čtenářům české kramářské písně z 16. až 19. století. Písně nahlížíme z interdisciplinární perspektivy a vnímáme je jako jedinečný a regionální kulturní fenomén: od jejich produkce a sběratelského procesu až po muzikologii, lingvistiku, uchovávání, katalogizaci a další. Zároveň při pohledu v širší perspektivě - rozšíříme-li svůj pohled o produkci balad v příhraničních zemích (např. v Německu, Polsku a na Slovensku) a od severozápadu až po Velkou Británii a jihozápad Brazílie - objevíme mezinárodní fenomén. Vidíme, že české kramářské písně se podílely na vzkvétající populární kultuře, která textem, obrazem a písní promlouvala k rozmanitým zájmům mas, zejména chudých, po celém světě.

Kapitola se zabývá tematizací zločinu a jeho potrestání v kramářských světských písních.

Michaela Soleiman pour Hashemi se věnuje konstrukci akademické interpretace kramářských písní v rámci předchozího výzkumu, zejména z literárního hlediska. V rámci široké škály vědeckých prací Hashemi vymezuje čtyři odlišné fáze zkoumání kramářských písní, které, ačkoli se od sebe liší, společně definovaly vznik a charakteristiky tohoto žánru.

Příspěvek popisuje velmi populární a aktuální (alespoň v době svého vzniku) fenomén českých kramářských tisků: poutní písně. Prostřednictvím případové studie analyzuje písně vztahující se k lokálnímu poutnímu místu Vranov u Brna. Studie se zaměřuje na výrazné, ale i typické prostředky prezentace a propagace Vranova (a potažmo všech poutních míst). Jak dokládá provedená analýza více než 45 písní, poutní písně měly především sjednocující charakter, i když často reflektovaly také historické stereotypy a dlouhodobé soupeření mezi národnostními a náboženskými skupinami, které poutní místa navštěvovaly.

Markéta Skořepová

Kniha zkoumá kramářskou píseň duchovní i světskou jako fenomén orální kultury i knihtisku, a to z hlediska etnomuzikologického, muzikologického, etnologického, literárněhistorického a jazykovědného.

Kniha představuje jedinečné hudební a literární doklady tradice českých kramářských písní.

Zpěv špalíčkových neboli kramářských písní zanechal v paměti našich předků silnou stopu jako součást slavnostních i všedních dní, zábavy, modlitby, práce, stolování, společných postních a adventních večerů, poutí či svateb, ale také jako dědictví hodnot, které se podílely na hledání odpovědí ohledně života a smrti. Kniha přináší třicet šest hudebních a literárních dokladů kramářských písní, jak je podle podání lidových pěvců zapsali František Lýsek a Jan Poláček ve dvacátém století. Pocházejí z dokumentačních sbírek brněnského pracoviště Etnologického ústavu Akademie věd České republiky, v. v. i.

Kolektiv autorů je tvořen odborníky různých specializací, kteří se dlouhodobě zabývají českými kramářskými písněmi: etnomuzikoložkou Věrou Frolcovou, lingvistou Pavlem Koskem, literární historičkou Hanou Bočkovou, etnoložkou Markétou Holubovou a muzikologem Tomášem Slavickým.

Speciální číslo časopisu Bohemica litteraria je věnováno fenoménu českých kramářských písní, s přesahy do dalších typů levných tisků. Ke spolupráci jsme přizvali přední české i zahraniční odborníky, aby zde publikovali výsledky svého nejnovějšího bádání. Příspěvky zahraničních badatelů dokládají širší geografický kontext (např. studie o německých písních vydaných v Kolíně nad Rýnem v 16. století) a náboženské souvislosti (např. studie o jidiš písních ze 16. století). Závěrečný příspěvek o brazilském cordelu dokazuje, že fenomén tištěných písní je živý i v 21. století a díky elektronickým médiím může představovat různorodé sociální skutečnosti a mnohočetné hlasy jinak umlčovaných aktérů brazilské společnosti.

Součástí čísla je také rozhovor s Patricií Fumerton, ředitelkou English Broadside Ballad Archive.

Příspěvek popisuje velmi populární a aktuální (alespoň v době svého vzniku) fenomén českých kramářských tisků: poutní písně. Prostřednictvím případové studie analyzuje písně vztahující se k lokálnímu poutnímu místu Vranov u Brna. Studie se zaměřuje na výrazné, ale i typické prostředky prezentace a propagace Vranova (a potažmo všech poutních míst). Jak dokládá provedená analýza více než 45 písní, poutní písně měly především sjednocující charakter, i když často reflektovaly také historické stereotypy a dlouhodobé soupeření mezi národnostními a náboženskými skupinami, které poutní místa navštěvovaly.

Kapitola stručně představuje české kramářské písně jako součást globálního fenoménu, jenž byl rozšířen v celé Evropě i v mimoevropských zemích. Pozornost je věnována zejména anglickým, německým a polským tiskům, dále písním z románského prostředí, ze skandinávských zemí a z východní Evropy.

Příspěvek se zaměřuje na poslední fázi vývoje české kramářské písně, její ústup (konec 19. století) a postupný zánik. Poukazuje na změnu materiality, tematiky i uchopení látky. Zvláštní linii závěrečného období představují bibliofilské přetisky kramářských písní. Pozornost je také věnována písním v krajanských komunitách a satirických nápodobám.

Kapitola se zabývá zobrazením Panny Marie v kramářských písních. Zvláštní pozornost je věnována Mariinu životu, písním o zázracích a prosebným a oslavným písním. Analýza kramářských písní dokládá, jak důležitou roli hrála postava Marie v lidové zbožnosti: v některých případech tato mateřská ochránkyně zastiňuje i samotného Boha.