Zemřela literární historička Hana Bočková

13. 8. 2024

S hlubokým zármutkem oznamujeme, že v sobotu 10. srpna 2024 zemřela literární historička, editorka a pedagožka doc. PhDr. Hana Bočková, Dr.

Působila na Ústavu české literatury FF MU a odborně se zabývala starší českou literaturou – zejména pak literaturou doby humanismu a baroka. Studovala, jak literatura reflektuje zájem člověka o poznávání světa a jak slouží jako nástroj kultivace morálky a zbožnosti v nábožensky vzdělávací tvorbě. V posledních letech se mj. soustředila na problematiku kramářských písní.

Poslední rozloučení se uskuteční v pondělí 19. srpna 2024 v 11:45 hodin v obřadní síni krematoria města Brna, Jihlavská ulice 1.

Smuteční řeč Zuzany Urválkové

S nesmírnou lítostí jsme přijali zprávu o úmrtí naší drahé a vzácně dobré kolegyně, literární historičky, editorky a vysokoškolské pedagožky, paní docentky Hany Bočkové, moudrého, vždy vlídného a laskavého člověka, s kterým byla radost pobývat a spolupracovat, a to nejen na půdě Filozofické fakulty MU.

Oldřich Prefát z Vlkanova, autor humanistického cestopisu do Svaté země, jejž Hana Bočková připravila k vydání, napsal: „Ne zle povědíno jest od jednoho mudrce, že lidé v tomto světě vyvýšení slávy a důstojenství urozenosti své nedosahují toliko rozením a během tímto přirozeným, kterýž všemu lidskému pokolení rovný a obyčejný jest, ale docházejí poctivosti a slávy svého pravého urození ctností, svým ctným, chvalitebným a šlechetným chováním tak, jakž i jiný také o tom pověděl: Non natura, sed virtus facit nobiles. Tj.: Ne rození, ale ctnost činí lidi urozené, slavné, znamenité a vší chvály hodné.“

Paní docentka Hana Bočková nepotřebovala vznešený a urozený původ k tomu, aby se stala uznávanou literární historičkou, editorkou význačných děl starší české literatury, na niž se jako v univerzitním prostředí specializovala. Respekt si mezi kolegy z oboru, svými žáky a studenty získávala zcela nenápadně svým odborným rozhledem, poctivou výzkumnou a pedagogickou prací a zejména hluboce lidským pochopením pro situaci druhých, laskavostí, trpělivostí, taktem a všeobjímající vlídností. Byla vyhledávanou školitelkou více než stovky kvalifikační studentských prací, oblíbenou a nepostradatelnou kolegyní vynikající darem vrozené moudrosti a schopností klidné rozvahy.

Na Ústavu české literatury Filozofické fakulty MU působila Hana Bočková od druhé poloviny 80. let. Kromě vědecké a pedagogické činnosti se s pečlivostí a svědomitostí jí vlastní věnovala v roli šéfredaktorky zvelebování fakultního brněnského časopisu Bohemica litteraria. Odborně se našla v raně novověké literatuře období humanismu a baroka. Publikovala odbornou monografii Knihy nábožné a prosté (2009) o nábožensky vzdělávací literatuře a množství kvalitních studií. Tím nejdůležitějším však byly její náročné a důkladně připravené edice starší české literatury. Jednalo se např. moralistní spis Theatrum mundi minoris. Široký plac neb Zrcadlo světa tohoto (2001) Nathanaéla Vodňanského z Uračova, Čtyři menší spisy (2013) Jana Blahoslava (na jejichž vydání se podílela s lingvistou Mirkem Čejkou) a především cestopisná vyprávění od Oldřicha Prefáta z Vlkanova a Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic o nebezpečném, leč duchovně posilujícím putování do Svaté země. Odborníkům, studentům a všem milovníkům žánru cestopisu tak zprostředkovávala porozumění světu humanistických poutníků, kteří na svých cestách procházeli těžkými zkouškami, když se plavili po rozbouřeném moři či byli konfrontováni s jinakostí života v exotických končinách. Tváří tvář přírodním živlům a bídě lidského pokolení se tak člověk jeví jako tragický hrdina ženoucí se za marnými požitky, vždy prohrávající a směšný ve svém pachtění.

Tvůrčím způsobem radostná byla pro Hanu Bočková poslední léta, kdy uplatnila svůj rozhled v interdisciplinárním projektu NAKI, věnovanému výzkumu kramářských písní. Ve spolupráci s literárními historiky, lingvisty, etnografy, hudebními vědci, knihovníky napříč tuzemskými a zahraničními výzkumnými institucemi vzniklo několik katalogů výstav a kolektivních monografií Do Brna široká cesta. Kramářské písně se světskou tematikou (2020); Dvanácte vrchů ten strom má. Kramářské a poutní tisky se světskou tematikou (2022), Czech Broadside Ballads as Text, Art, Song in Popular Culture (2022), Dvanácte vrchů strom ten má (2022), Má svou známou notu. Kramářské písně v ústní tradici Moravy a Slezska (2022).

Pobývat v blízkosti Hanky Bočkové bylo při každé příležitosti uklidňující a obohacující, ať se jednalo o mezilidské sdílení, společné zkoušení, realizaci projektů či potírání úmorné administrativy. Četné, a přitom velmi osobní reakce na její náhlý odchod svědčí o tom, že v mysli kolegů, studentů, absolventů a přátel zanechává nesmazatelnou stopu.

K úryvku básně Jana Skácela Modlitba, který najdeme na smutečním oznámení, si dovolím na rozloučenou přidat jiný Skácelův verš, a to z Uspávanky s růžemi, tulipánem a lístkem hlohu, neboť jeho poezii měla Hanka obzvlášť v lásce.

Hodiny bijí, jak by kvetly růže,
bílý a žlutý, modrý tulipán,
lísteček hlohu spadl do kaluže,
po vodě pluje větrem kolébán.

A ty teď spinkej, spi a zavři oči
na závoru jak sedm zlatých bran,
hodiny zmlkly, usnuly i růže,
spí lístek hlohu, spí i tulipán.

Milá Haničko, budeš nám chybět.

Zuzana Urválková
Ústav české literatury FF MU


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info