Beseda se slovenským spisovatelem BALLOU a českým překladatelem Lubomírem MACHALOU

BALLA, jeden z nejvýraznějších a nejosobitějších současných slovenských prozaiků (vl. jm. Vladimír Balla, nar. 1967) debutoval sbírkou povídek Leptokaria (1996). Za svou knižní prvotinu získal prestižní ocenění pro začínající slovenské autory Cenu Ivana Kraska. Balla svou vyhraněnou autorskou metodu a osobitý styl, které mnozí čtenáři přijímají s nadšením, jiní zase s netajenými rozpaky, v následujících letech prakticky nezměnil, jak se lze přesvědčit v knihách Outsideria (1997), Gravidita (2000), Tichý kút (2001), Unglik(2003), De la Cruz (2005) a Cudzí (2008). Názor, že tento autor vlastně stále píše jednu knihu, potvrzuje i skutečnost, že texty obsažené v jeho následujících knihách V mene otca (2011) a Oko (2012) odevzdal nakladateli původně jako jeden celek. Až při redakčním zpracování došlo k jejich rozdělení do dvou samostatných svazků, přičemž V mene otca získalo Ballovi další a ještě významnější literární cenu, konkrétně Anasoft literu pro rok 2012. Oko zas bylo vybráno do publikace TOP 5 2012 – slovenská literárna a výtvarná scéna v odbornej reflexii, pro niž jsou grémiem odborníků voleny a následně pak jimi analyzovány a interpretovány nejpozoruhodnější a nejpřínosnější artefakty z oblasti poezie, prózy a výtvarného umění prezentované na Slovensku v daném roce. O tři roky později pak ještě vydal román Veľká láska. Letos mu péčí nakladatelů K. K. Bagala a Větrné mlýny vyšla v češtině próza Ve jménu otce, přeložená Michalem Šandou a doprovozená doslovem Lubomíra Machaly.

Z ohlasů:

Balla – hlavní alchymista současné slovenské prózy – je nepochybně jedním z nejzajímavějších současných spisovatelů střední Evropy. Pro něj je kapka stejně zajímavá a celistvá jako celé univerzum, biblická postava je stejně současná jako kolega z práce a ten nejvšednější obytný blok, který vidí z okna, je stejně blízký, zároveň však vzdálený a tajuplný jako planeta Merkur...

— Jacek Bukowski, básník a publicista, Varšava —

Konečně se někdo na dnešním Slovensku sám přežehnal – i když se značnou dávkou odstupu, otrávenosti až sarkastické znuděnosti nad tím, co jako možnost pro život absorbuje člověk naší současnosti. I v této knize je Balla realista, který se neusmívá. Je jedním z mála autorů, kteří důsledně mají styl.

— Ivan Štrpka, básník a publicista, Bratislava —