Preambule:

Okruhy jsou formulovány na základě specifik jednotlivých tematických celků (je v nich uplatněn jak princip chronologický, tak žánrově-tematický).
Předpokládá se, že při státní závěrečné zkoušce studenti uplatní taktéž své zkušenosti ze čtenářských besed a v souvislosti s přípravou na zkoušky svých znalostí četby náležitě využijí.

Stanovené studijní okruhy se vztahují ke státní závěrečné zkoušce bakalářské i magisterské.
U státní závěrečné zkoušky v magisterském studijním programu bude požadována detailnější znalost dané problematiky, orientace v širších souvislostech literárněhistorických i teoretických, schopnost syntézy. Požadována bude též (kromě níže uvedené studijní literatury) znalost relevantní odborné literatury vztahující se k danému tematickému celku.

Základní pojmy:

- periodizace starší české literatury (zejména dle tzv. akad. Dějin české literatury I. a u J. Lehára /Česká lit. od počátků k dnešku aj./)
- specifika starší české literatury (nepůvodnost, torzovitost; mluvní charakter textů …)
- žánrový systém a jeho proměny
- staročeský verš a rým; mnohojazyčnost textů

1. Staroslověnské písemnictví (se zaměřením na literární texty v užším slova smyslu: Životy a Proglas)

2. Středověká legendistika (charakteristika, základní typy a jejich představitelé, příklad filiací, vývoj)

3. Středověká lyrika: duchovní a světská (charakteristika, příklady, vztahy mezi tzv. duchovní a světskou tvorbou)

4. Středověká rytířská epika (charakteristika, příklady, zejména Alexandreida a Tristram a Izalda)

5. Středověká kronika (charakteristika, vývoj, příklady, zejména Kosmova kronika, Kronika t. ř. Dalimila, kronikářství doby Karlovy)

6. Literatura doby husitské (proměny žánrového systému, příklady, zejména skladby Budyšínského rukopisu a srovnatelné texty literatury protihusitské)

7. Literatura renesančního humanismu, doba tzv. raného a zobecněného humanismu (základní žánry, jejich charakteristika a příklady textů, hlavní představitelé jednotlivých etap, zejména Všehrd, Hasištejnský a Blahoslav)

8. Literatura tzv. popularizovaného humanismu (základní žánry s příklady textů, zejména osobnost a dílo D. Adama z Veleslavína; Campanus, Westonia, Lomnický z Budče)

9. Evangelické baroko (základní žánry s příklady textů, osobnost a dílo Komenského)

10. Katolické baroko (základní žánry s příklady textů, dílo Michnovo, Bridelovo, Kadlinského, Balbínovo, barokní kancionál a homiletika, lyrika alamodová)

Základní pojmy:

- koncepty národního obrození (obrození jako vzkříšení, T. G. Masaryk, J. Kaizl, M. Hroch, V. Macura), periodizace; postoje a názory osvícenské generace (Josef Dobrovský, Bernard Bolzano) k možnostem národní emancipace; Jungmannův program národní kultury (jazykové a teritoriální pojetí národa, mýtus slavné české minulosti, idea slovanské vzájemnosti)
- klasicismus evropský a český (v dotyku s romantismem)
- romantismus/romantika a jeho poetika – různá pojetí romantismu v dějinách literatury (F. Vodička, A. Novák, J. Janáčková, A. Haman, D. Tureček)
- biedermeier jako kultěrněhistorický a literárněhistorický pojem (pojetí A. Nováka, V. Jiráta contra marxistická literární věda), poetika biedermeieru a jeho podoby (B. Němcová, J. K. Tyl, K. J. Erben)
- realismus, koncepce českého ideálního realismu, spory o naturalismus
- parnasismus a novoromantismus
- významná nakladatelství, dobové literární časopisy od konce 18. stol. až po začátek 20. stol.

A/ Obrození

1 Osvícenská a obrozenská věda (naučné společnosti, České vlastenecké muzeum, obecná a literární historiografie, jazykověda – slovníková činnost, mluvnice a gramatiky, vědecká činnost Dobrovského, Pelcla, Jungmanna, Palackého, Šafaříka aj.).

2. Puchmajerovy a Thámovy almanachy, poezie (M. Z. Polák, J. Kollár, V. Nejedlý, V. Hanka), próza (J. Linda, V. K. Klicpera), drama (V. Thám, P. Šedivý, V. K. Klicpera, F. Turinský, J. N. Štěpánek) až do 20. let 19. století.

3. Jazykové obrany (vztah k barokním obranám – B. Balbín, B. Bolzano, J. Jungmann, J. Kollár) a obrozenské překlady z cizích literatur (Jungmannovy překlady).

4. Spory o prozódii (F. Palacký a P. J. Šafařík, J. Kollár x postoj J. Dobrovského, Š. Hněvkovského).

5. Knížky lidového čtení a činnost V. M. Krameria a V. R. Krameria (vydavatelství Česká expedice).

6. Hrdinská epika (Rukopis královédvorský a zelenohorský, J. J. Langer, Š. Hněvkovský) a evropský literární kontext – Ossianovy písně, Píseň o Nibelunzích, Slovo o pluku Igorově ad.).

7. Ohlasová poezie (P. J. Šafařík, F. L. Čelakovský, K. H. Mácha) a koncepce sběru folklórního materiálu (F. L. Čelakovský, J. V. Kamarýt x Jan z Rittersberka, Jan Jeník z Bratřic; sběratelé folklóru P. J. Šafařík, J. Kollár, V. Hanka, F. Sušil, B. M. Kulda, K. J. Erben, B. Němcová).

8. Podoby poezie (J. V. Kamarýt, J. Vacek-Kamenický, V. J. Picek, A. Vinařický, K. Sabina, K. H. Mácha, K. J. Erben, V. B. Nebeský, K. Havlíček Borovský), prózy (F. J. Rubeš, J. K. Tyl, H. Mácha, K. Sabina, B. Němcová, Fr. Pravda) a dramatu 30. až 50. let (J. K. Tyl, J. J. Kolár).

B/ 2. polovina 19. století

9. Generace májovců (program a cíle, almanachy představitelé – J. Neruda, V. Hálek, A. Heyduk, R. Mayer, V. Šolc, J. V. Frič, G. Pfleger-Moravský, J. Arbes, K. Světlá, A. V. Šmilovský).

10. Parnasistní/ruchovsko-lumírovská generace (program a cíle, dobové časopisy, tzv. škola národní a škola kosmopolitní, představitelé E. Krásnohorská, S. Čech, J. Vrchlický, J. Zeyer, J. V. Sládek) – novoromantismus a parnasismus v české literatuře.

11. Regionalismus českého realismu (návaznost na venkovskou povídku B. Němcové, K. Světlé, A. V. Šmilovského, hlavní představitelé) a české podoby naturalismu v próze a dramatu.

12. Prozatímní divadlo a Národní divadlo, představitelé dobového dramatu (J. J. Kolár, F. B. Mikovec, E. Bozděch, J. Neruda, F. V. Jeřábek, F. F. Šamberk, J. Kvapil, J. Zeyer, L. Stroupežnický, G. Preissová, F. A. Šubert, A. Jirásek).

13. Literární kritika (E. Krásnohorská, J. Durdík, F. X. Šalda, O. Hostinský, L. Čech); tzv. boj o Rukopisy (J. Gebauer, T. G. Masaryk), H. G. Schauer.

Základní pojmy:

- Česká moderna

- Katolická moderna
- Moderní revue
- impresionismus
- realismus
- symbolismus
- dekadence
- naturalismus
- expresionismus
- vitalismus
- futurismus
- dadaismus
- neoklasicismus
- proletářská literatura
- poetismus
- surrealismus
- existencialismus
- ruralismus
- volný verš

1. Literatura realisticko-naturalistické orientace na přelomu století – kritika, drama, próza, poezie, venkov a město (včetně představitelů), Herben, Rais, Mrštík, Hermann, K. M. Čapek Chod.

2. Moderna – fin de siècle, slohové proměny, dobová kritika, Moderní revue, Katolická moderna, Česká moderna a její manifest, F. X. Šalda, Machar, J. Karásek ze Lvovic, K. Hlaváček, A. Sova, O. Březina, ornamentální próza, V. Mrštík, R. Svobodová, J. K. Šlejhar.

3. Počátek 20. století v české literatuře – české země na přelomu století, historický a literárně-kulturní kontext, spor o smysl českých dějin, poezie počátku století, Bezruč, anarchismus, Šrámek, Karel Toman, Dyk, Fr. Gellner, A. M. Tilschová, B. Benešová, drama a divadlo, kabarety, myšlení o literatuře, Šalda, A. Novák, Ot. Fischer.

4. Desátá léta – filozofie života, S. K. Neumann, F. Šrámek, K. Toman, Josef Florian a Stará Říše, J. Deml, Jos. Váchal, počátky tvorby J. Durycha, počátky tvorby I. Olbrachta, počátky tvorby J. Haška, lyrické drama, předválečná avantgarda.

5. První světová válka – válka a historický kontext, Manifest spisovatelů, oživení národní tradice, válečná tvorba Dykova, Tomanova, bratří Čapků, I. Olbrachta, Ladislav Klíma, R. Weiner, expresionismus.

6. Dvacátá léta – kulturně-historický kontext, pluralizace literatury a kultury, tradice katolická a evangelická, T. G. Masaryk a „pragmatická generace“, literární život (noviny, časopisy, nakladatelství), ohlasy války v literatuře – literatura legionářská, válka v díle J. Johna, Jar. Hašek, nástup avantgardy, avantgardní směry 20. let, Wolker, Hora, Hořejší, Nezval, Seifert, Biebl, Teige, utopie a fantastika v próze a dramatu, bratři Čapkové, publicistika a její využití v próze, Karel Poláček, próza imaginativní, Vančura, Durych, Čep, expresionistické drama, problémové drama, avantgardní divadlo, V a W, Reynek ve 20. letech, spirituální literatura ve 20. letech.

7. Třicátá léta – krize, proměny lyriky, B. Reynek, Fr. Halas, V. Závada, J. Zahradníček a další katoličtí autoři (V. Renč, F. Lazecký), V. Holan, R. Weiner – druhé období, surrealismus, Hora, Seifert, Hrubín ve 30. letech, baladická próza, I. Olbracht, K. a J. Čapkové ve 30. letech, Deml ve 30. letech, společenský román, ruralismus, Fr. Křelina, Josef Knap a další ruralisté, sociální realismus, M. Majerová, M. Pujmanová, psychologická próza, Glazarová, Jar. Havlíček, Hostovský, drama ve 30. letech, V a W, E. F. Burian, kritika, noviny a časopisy, Šalda, Mukařovský, Jakobson, katolická kritika, marxistická kritika, V. Jirát, V. Černý, Mnichov a literární i společenské ohlasy na ně.

8. Německá literatura v českých zemích – novoromantikové, R. M. Rilke, Franz Kafka, Franz Werfel a tzv. pražský kruh, E. E. Kisch, nejmladší generace německých literátů.

9. Literatura za okupace – historický kontext, poezie, Halas, Seifert, Hora, Zahradníček a další spirituální autoři, Hrubín, Závada, Palivec, historická próza, Vančura, Schulz, Křelina, divadlo a drama za okupace, inspirace folklorem, noviny a časopisy, lit. kritika.

10. Válečná generace – mladá generace za války, Jiří Orten, Skupina 42.

Pozn.: U stěžejních autorů a osobností české kultury předpokládáme znalost jejich tvorby a jejího vývoje během celého vymezeného období, tedy nejen v desetiletích, kde jsou v rámci otázek přímo jmenováni.

Základní pojmy:

- literární skupiny
- schematismus
- socialistický realismus
- budovatelský román
- exil
- samizdat
- underground
- zakazovaní autoři
- divadla malých forem
- filmová adaptace
- zpívaná poezie, písničkáři
- komiks
- experimentální poezie


1. Vývojové tendence v české literatuře a literární vědě manifestované v literárních seskupeních a směrech od poloviny 40. let 20. st. do současnosti, literární publicistika.

2. Literatura období 1945-1948. – Reakce na okupaci, válku a osvobození, poválečný vývoj v kultuře a společnosti.

3. Padesátá léta 20. stol. – společenský vývoj, hodnocení literárního života společnosti od r. 1948 do počátku 60. let 20. stol., hlavní pojmy, díla a autoři publikující v ČSR.

4. Šedesátá léta 20. stol. – Proměny a vývojové tendence v české literatuře a kultuře v 60. letech, jejich historické ukotvení a význam.

5. Sedmdesátá a osmdesátá léta 20. stol. – Charakteristika období a literatury tzv. normalizace; hlavní díla a autoři publikující v ČSSR.

6. Nezávislá česká literatura a literární věda a publicistika období 1948-1990; periodika a nakladatelství v ČSSR a v zahraničí.

7. Devadesátá léta 20. stol. – Charakteristika společenských a uměleckých změn, výklad pojmů a přehled teorií, výklad významných děl české literatury.

8. Od 1990 do současnosti. – Vývojové tendence v poezii a próze, nová nakladatelství a periodika, úkoly literární kritiky; reprezentující autoři.

9. Divadlo a drama ve 2. pol. 20. století, vývoj a proměny, autoři a díla.

Pozn.: Vzhledem k množství autorů nejsou u studijních okruhů z dějin literatury a kultury po r. 1945 vypisována jména; předpokládá se znalost díla zavedených autorů. U stěžejních autorů a osobností české kultury předpokládáme znalost jejich tvorby a jejího vývoje během celého vymezeného období, tedy nejen v desetiletích, kde jsou v rámci otázek přímo jmenováni.

1. Literární věda a její disciplíny.

2. Poetika: genologie, figury a tropy.

3. Naratologie: dějiny a kategorie.

4. Versologie: dějiny české versologie, kategorie.

5. Pozitivistické a sociologické přístupy k literatuře.

6. Psychoanalytická a archetypální kritika.

7. Formalistické a strukturalistické přístupy k literatuře.

8. Recepční estetika a hermeneutika, fenomenologie.

9. Poststrukturalistické přístupy k literatuře, kognitivní věda.

10. Teorie fikcionality.

Každý okruh zahrnuje základní pojmy, osobnosti a metodologii.