Edice textu doby pozdního humanismu (vyd. r. 1605) nahlížející na člověka a jeho život očima renesančního pesimismu.

Kniha humanistického autora Nathanaéla Vodňanského z Uračova Theatrum mundi minoris. Široký plac neb Zrcadlo světa, to jest: Živý kontrfekt nesčíslných bíd všeho lidského pokolení v tomto světě rytiřujícího z roku 1605. Vodňanský (1563–1621) je znám nejen jako spisovatel a překladatel, ale také jako jeden z čelných představitelů strany evangelické, který byl roku 1621 popraven na Staroměstském náměstí v Praze.
Vodňanského Theatrum mundi minoris je volnou adaptací moralistního spisu francouzského humanisty Pierra Boaistuaua († 1566) z roku 1558, díla ve své době velmi oblíbeného. V rozsáhlém úvodu pojímá Vodňanský – pod vlivem dramatického vývoje v Čechách na počátku 17. století i v souvislosti s dobovými představami o světě jako velkém divadle – lidský život jako tragédii, kde každé dějství je článkem řetězu neštěstí uzavřeného až smrtí. Příznačné je, že Vodňanský si z originálu vybral pouze část, která se zabývá lidskou nedostatečností, a díl druhý věnovaný lidské velikosti úmyslně pominul. Dílo tak významově posunul k tvorbě reprezentující „odvrácenou stranu renesance“ a její pesimismus, vlastní pozdnímu evropskému humanismu. Theatrum mundi minoris bývá českou literární historií vnímáno jako jeden z možných inspiračních zdrojů Komenského Labyrintu.
K vydání připravili a ediční poznámkou opatřili Hana Bočková (česká část, vysvětlivky, slovníček) a Jiří Matl (latinská část).

Oldřich Prefát z Vlkanova, matematik, astronom a zkušený cestovatel, popsal ve své Cestě do Benátek a odtud potom po moři až do Palestiny z roku 1563 nejdelší ze svých četných putování – do Svaté země. Jeho cestopis se vyznačuje dobově příznačným barvitým líčením osobních příhod i systematickým renesančním zájmem o všechny skutečnosti i drobné detaily krajin, staveb, lidí či jejich činností. Cenné je zejména to, že autor zachytil soudobou praxi cestování do Svaté země, a dává tak nahlédnout i do praktického a finančního zajištění takové cesty.

Edice připravená ve spolupráci s Markétou Melounovou zachycuje pouť českého šlechtice a humanistického vzdělance do Svaté země a do Egypta, záznam cesty posléze přechází k výkladům o dějinách, přírodě i kultuře Orientu i vzdálenějších zemí.

Cestopis Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic (1564–1621), který patří k nejzajímavějším českým literárním památkám doby vrcholného humanismu, dovršuje tradici domácích cestopisů o putování do Svaté země a Egypta. V širokých historických a kulturních souvislostech předkládá čtenáři autentickou reflexi podoby světa na přelomu 16. a 17. století. Kryštof Harant, známý jako politik a jeden z aktérů stavovského povstání, jehož život tragicky končí roku 1621 na popravišti, se tu představuje jako vzdělaný, výtvarně i hudebně nadaný renesanční kavalír. Je všímavým pozorovatelem i vtipným glosátorem života v navštívených zemích. Poznávací hodnotu jeho spisu umocňují nejen bystré popisy vzdálených exotických krajů, doplněné odkazy na autorovu rozsáhlou četbu, ale také přiložené ilustrace, mapy a dokumenty.