Kniha je výborem z téměř stovky rozhovorů s autory, literárními historiky a osobnostmi kulturního života, které autor připravil v posledních dvaceti letech pro časopis Host. Pětadvacet vybraných dialogů se spisovateli odhaluje nejen životní a tvůrčí osudy těchto osobností, jejich názory a postoje, ale mezi řádky zaznamenává i vývoj literatury v předchozích dvou desetiletích.

Samotný název knihy vychází z rozhovoru s Luborem Kasalem, který odkazuje na studii Zygmunta Baumana Tekuté časy a jeho rozlišení různých postojů člověka ke světu. Soudobého člověka označuje Bauman jako lovce, který se „vůbec nestará o celkovou rovnováhu věcí, ať přirozenou nebo umělou. Jediným jeho úkolem je lovit a jediným zájmem další úlovek…“. To se zdá být charakteristické i pro společenskou situaci, v níž se literatura ocitla po roce 1989, a tvoří rovněž leitmotiv mnoha otázek a odpovědí.

Nečekaně rychlý pád komunismu v roce 1989 přinesl záplavu knih autorů nejrůznějších generací a poetik a téměř v jediném okamžiku propojil literaturu exilovou, samizdatovou a oficiální. „Obnovení chaosu", jak toto období nazval Jiří Kratochvil, však znamenalo také proměnu společenské role literatury a potřebu nově definovat její hodnoty a funkce. Kniha Postgenerace se pokouší mapovat kritické diskuse, spory a manifestační vystoupení, které tuto situaci provázely a které současně upřely pozornost na poezii nejmladší básnické generace. Autoři narození v 60. a 70. letech 20. století již vstupovali do literatury nezatíženi vztahy k bývalému režimu, a vzbuzovali tak namalá očekávání, že do literatury vnesou nové tvůrčí impulsy. Polemiky kolem mladé básnické generace se pak velmi těsně pojí s úvahami o stavu a směřování literární kritiky, která se právě v průběhu 90. let pokoušela nově formulovat svá východiska a funkce.